7 jednoduchých tipů, jak fotit krásné venkovní portréty
Nemusíte být profesionální fotograf a mít vystudovanou fotografickou školu, abyste mohli fotit krásné venkovní portréty. Dokonce nemusíte mít ani drahou techniku, v dnešní době už i s mobilem vykouzlíte krásné fotky. Co tedy můžete udělat pro to, aby byly vaše portréty lepší? Přináším vám sedm jednoduchých tipů, které já osobně považuji za důležité a věřím, že nejen začátečníky mohou nasměrovat ke krásnějším venkovním portrétům.
1. Přizpůsobte se počasí
Focení portrétů venku je oproti ateliérovému focení různorodé a často nepředvídatelné, což může být někdy výzva, ale když toho budete umět využít ve svůj prospěch, nebudete litovat. Hlavní je umět pracovat se světlem, které (na rozdíl od toho ateliérového) nemůžete moc ovlivnit.
Může se zdát, že nejlepší je fotit za krásného slunečného dne, u portrétů je opak bohužel pravdou. Do slunce bude fotografovaná osoba mžourat a ostré světlo jí bude tvořit výrazné stíny pod nosem i pod očima. Pokud je tedy venku jasno, doporučuji fotit brzy ráno nebo cca 2 hodiny před západem slunce v tzv. zlaté hodince, kdy je světlo měkčí. Přes den pak hledejte stinná místa, kde ale bude dostatek odraženého světla od okolí (například stín od budovy poblíž parkoviště, na které svítí slunce, nebo stín pod stromem na kraji lesa u osvětlené louky). Světlu budu určitě ještě věnovat celý samostatný článek.
2. Vyberte dobré místo
Lokalita není až tak důležitá, fotit portréty se dá opravdu kdekoliv. Důležitější je, abyste v dané lokalitě našli místo, kde bude dobré světlo a čisté pozadí (nebo alespoň minimum rušivých elementů). Na co si tedy dávat pozor? Pokud fotíte portréty v přírodě, dejte si pozor zejména na větve „trčící“ z hlavy. Ve městě pak nejsou příliš fotogenická auta na ulicích, sloupy a lampy nebo procházející lidi. Buďte všímaví už v průběhu focení, ušetří vám to spoustu času stráveného postprodukcí nebo dokonce vyhozených fotek.
U portrétů se často používá efekt rozostřeného pozadí, aby fotografovaná osoba více vynikla. Toho docílíte použitím nižšího clonového čísla a objektivu s delší ohniskovou vzdáleností. Já používám pevné objektivy, které jsou hodně světelné a zvládají tedy nízká clonová čísla. Nebojte se fotit při f/1.8, pokud to váš objektiv zvládne. Nebo používejte objektivy s ohnisky 50mm, 85mm klidně i 100mm a docílíte rozostřeného pozadí i s vyšší clonou (jen budete muset stát od fotografované osoby o něco dál).
3. Ostřete na oči
Nejdůležitějším bodem portrétu jsou oči, proto je potřeba, aby byly ostré. Pokud je fotografovaná osoba natočená bokem, ostřete na to oko, které je blíž objektivu. Na své zrcadlovce Canon 77D mám nastavený režim ostření One Shot (u Nikonu to bývá AF-S) a při focení portrétů si sama vyberu ten ostřící bod, který směřuje na oko. Automatické ostření fotoaparátu může být užitečné, ale může být zrádné – občas fotoaparát neodhadne úplně správně, co na fotce chcete mít ostré a vybere špatný ostřící bod. Bezzrcadlovky už to mají prý hodně vychytané a věřím, že v budoucnu bude rozpoznání obličeje a správného místa k zaostření samozřejmostí, ale zatím tomu u zrcadlovek ještě tolik nedůvěřuji.
4. Foťte v úrovni očí
Co je nejsnazší a nikdy nezklame, je fotit portréty v úrovni očí. Pokud s focením venkovních portrétů začínáte a nejste si jistí, odkud fotit, doporučuji držet se tohoto tipu. Pokud je fotografovaná osoba výrazně vyšší než vy, zkuste si stoupnout někam výš nebo fotit z živého náhledu a nekoukat do hledáčku. Když fotografovaná osoba sedí, přidřepněte také, stejně jako já.
Pak samozřejmě můžete začít experimentovat – všimněte si, že například fashion fotky jsou převážně foceny z podhledu, někdy dokonce úplně od země. Pro spoustu lidí však tento úhel nemusí být lichotivý, myslete na to. Opačnou variantou je focení lidí seshora, může to působit zajímavě, ale úspěch to úplně nezaručí. Ostatně vyzkoušejte všechny varianty a napište, který úhel je váš oblíbený.
5. Kompozice
Možná už jste slyšeli o pravidle třetin, vodících liniích nebo o zlatém řezu. Tato pravidla vám mohou pomoci k lepší fotce, zejména k lepší krajince, ale u portrétů (obzvlášť pokud s focením portrétů začínáte) je můžete zatím vypustit z hlavy. Jak se říká, že by fotografovaný objekt neměl být přímo uprostřed fotky? Já to dělám u portrétů pořád, přesvědčit se můžete v mém portfoliu. Jediné co, tak se při focení na výšku snažím umístit oči fotografované osoby zhruba na linii mezi první a druhou třetinu fotky.
Pokud se fotografovaná osoba dívá jiným směrem než přímo do objektivu, doporučuji na fotce v tomto směru ponechat víc místa. Stejně to funguje v případě, že zachycujete osobu v pohybu – nechte ji místo tam, kam běží nebo jde.
6. Pózování
Pózování je komplexní věc a budu se jím určitě podrobněji zabývat v jiném článku, ale teď alespoň pár věcí, na které byste si měli jako fotografové dát pozor – řezání končetin. Může to znít trochu drasticky, ale jde o to, že na fotce nechceme, aby fotografovaná osoba vypadala jako po amputaci. Jak tedy osobu vyfotit, aby to nevypadalo blbě? Pokud chcete fotit člověka ve stoje, řezejte fotku nad klouby, nikoliv pod nimi. Nechcete tam celé nohy? Sekejte nad koleny. Nevejdou se celé ruce? Sekněte nad lokty, pokud to jde. Usekli jste na fotce článek prstů na ruce? Nerada vám to říkám, ale fotka zřejmě nebude působit úplně přívětivě.
Také se zkuste zaměřit na to, aby končetiny netrčely z těla v jiném místě, než by měly. Co tím myslím? Tahle fotka je skvělá, ale ruka trčící z hlavy nepůsobí zrovna přívětivě. (A všimněte si té zapomenuté gumičky na ruce!)
7. Komunikace při focení portrétů
Nejdůležitější a pro někoho možná nejtěžší na konec – komunikace. Jestli chcete fotit lidi, je komunikace naprostý základ. A pokud chcete fotit skvělé přirozené portréty, je dobrá komunikace přesně to, co by se mělo stát vaší předností. Na tohle bohužel neexistuje žádná univerzální rada, každý jsme jedinečný a máme jiný styl komunikace.
Nehledě však na váš styl komunikace, vždy je důležité hodně mluvit a dávat pozitivní zpětnou vazbu. Fotografovaná osoba v průběhu focení neví, jak vypadá, proto je potřeba jí to říkat a klidně i nějaké (dobré!) náhledy ukázat. Když se vám nějaká póza nebo místo nelíbí, změňte ji tím, že řeknete: „Skvělé! A teď bychom mohli zkusit ještě…“ Rozhodně nezačínejte slovy: „Ne, tohle je blbý…“
Zkuste se trochu seznámit ještě před focením, dejte si třeba sraz pár minut chůze od cílové lokality a po cestě se zajímejte o druhého – odkud je, co dělá, jaké má koníčky atd. a pak jim totéž řekněte o sobě. Najděte společné téma, od kterého se pak můžete odrazit. Prolomte ledy. Uvidíte, že se vám bude hned fotit mnohem snáz. A hlavně mluvte v průběhu cvakání spouště. Nechcete být ten znervózňující fotograf, co jen potichu dělá cvak, cvak, cvak…pak se zamračí, když si prohlédne posledních pár fotek, nic neřekne, a dělá zase jen cvak, cvak, cvak…
Závěrem
Vím, je toho spoustu, na co je potřeba dávat pozor, ale v dobách digitální fotografie to není tak složité. Stačí v průběhu focení kontrolovat, jak fotky vypadají, a provádět drobné změny, pokud to není podle vašich představ. Tak hurá do toho!
Zajímalo by vás něco z výše uvedeného víc do hloubky? Máte k tomu nějaké dotazy či připomínky? Nebo chcete jen pochválit pěkný článek? Napište mi přes kontaktní formulář, Facebook nebo Instagram, ráda se s Vámi pobavím o čemkoliv ohledně focení. 🙂
